10/13/2008
I've got an iPhone!!! Again
No it's not a déjà vu. I recently got my second iPhone, now it's the 3G 16GB model in white.
2/08/2008
12/21/2007
Albert on the move
As a result of some windows replacing, I've been forced to move me and my computer called Albert (full name Albert, the Prince of Monaco) to very unpleasant, small room where I had to stay for two nights. It wasn't that bad at all, but it definitely was uncomfortable.
12/20/2007
Welcome
This is the first day of writing this blog in English (yes, I want to raise the visit rate).
8/26/2007
Mimoňské války XII.
Je to už třetí rok co jsem začal jezdit na Mimoňské války a stále mě baví tam jezdit. Spousta upravených , luxusních, exotických a závodník strojů na ploše zhruba jednoho čtverečního kilometru, závody ve sprintu na ¼ míle (402.336m), rychlostní zkouška, závody v driftu, slalom, možnost vypůjčit si motokáry, minibiky a ATV, a mnoho dalšího. Pokud se zajímáte o tuning a nebyly jste v Mimoni, je to jako by jste zatím nic neviděly.
6/12/2007
Jaroslav Vrchlický - Můj vzor
Opět sem přepíšu jednu báseň která mě zaujala:
Na mém stole odnedávna leží nový zvláštní kus.
Je to věrně padělaný, lesklý lidský trus.
Často sedím za večera nad tím hovnem zadumán,
usměju se, zaslzím, když ho k oku pozvedám.
Snad byl otcem toho trusu přepychový hodokvas,
či je dílem proletáře, nebo sličné ženy as?
Či mu kmet, na lůžku trýzněn, znenadání život dal?
Či byl otcem jeho mladík, když za dívkou pospíchal?
Škoda, že ni kousek novin u hovna tu neležel -
znal bych aspoň politiku, k níž jeho pán náležel.
Hovno mlčí. Svědek němý, neprozradí, kde se vzal,
nepoví, kde, jak a kdy ho mistr jeho zanechal.
Oč dál moje touha sahá - dál se úvah tísní sbor,
vím, že hovnem povrhuji, vím, že psancem je ten tvor.
A přece každý, kdo tu žije, měl by hovnu poctu vzdát:
Co jsou platny miliony, když nemůže člověk srát!
A mě hlava dále bádá, dál se musím hovna ptát,
byla jeho hrobem louka, sad či les, či reterát?
Sta my v mysli představ spěchá, marné všechno pátrání,
žel, nebyl jsem kmotrem hned při samém vysrání.
A to hovno z ruky dávám s rozmrzelou náladou,
s tím, že zůstane mi navždy - nejtemnější záhadou.
Hle jedna je věc mě těší, z hovna čerpám nauku:
V hovně jsme si všichni rovni, bez reforem, bez hluku.
Ať ho vysral cikán v háji, nebo slavný generál,
hovno podrží svou formu - no a smrdět bude dál.
A ten člověk, ať je králem, ať je žebrák prosící,
čím je víc - než pro to hovno živou jenom voznicí.
Na mém stole odnedávna leží nový zvláštní kus.
Je to věrně padělaný, lesklý lidský trus.
Často sedím za večera nad tím hovnem zadumán,
usměju se, zaslzím, když ho k oku pozvedám.
Snad byl otcem toho trusu přepychový hodokvas,
či je dílem proletáře, nebo sličné ženy as?
Či mu kmet, na lůžku trýzněn, znenadání život dal?
Či byl otcem jeho mladík, když za dívkou pospíchal?
Škoda, že ni kousek novin u hovna tu neležel -
znal bych aspoň politiku, k níž jeho pán náležel.
Hovno mlčí. Svědek němý, neprozradí, kde se vzal,
nepoví, kde, jak a kdy ho mistr jeho zanechal.
Oč dál moje touha sahá - dál se úvah tísní sbor,
vím, že hovnem povrhuji, vím, že psancem je ten tvor.
A přece každý, kdo tu žije, měl by hovnu poctu vzdát:
Co jsou platny miliony, když nemůže člověk srát!
A mě hlava dále bádá, dál se musím hovna ptát,
byla jeho hrobem louka, sad či les, či reterát?
Sta my v mysli představ spěchá, marné všechno pátrání,
žel, nebyl jsem kmotrem hned při samém vysrání.
A to hovno z ruky dávám s rozmrzelou náladou,
s tím, že zůstane mi navždy - nejtemnější záhadou.
Hle jedna je věc mě těší, z hovna čerpám nauku:
V hovně jsme si všichni rovni, bez reforem, bez hluku.
Ať ho vysral cikán v háji, nebo slavný generál,
hovno podrží svou formu - no a smrdět bude dál.
A ten člověk, ať je králem, ať je žebrák prosící,
čím je víc - než pro to hovno živou jenom voznicí.
4/10/2007
Trocha poezie na duben
Ano, budu psát poezii. Sice jenom přepisy, ale to bohatě stačí. Velmi mě totiž zaujala báseň Jiřího Dědečka Za trochu lásky. Je to variace na stejnojmenou báseň Jaroslava Vrchlického. Tak tedy samotná báseň:
Když jsem odbočoval z Plzně na Čistou,
potkal jsem se s mladým neonacistou,
měl napsáno PRAHA fixem na lístku,
podpaží ved mladou neonacistku.
Jindy sice nerad beru stopaře,
těmhle dvěma však jsem viděl do tváře,
a byly to ještě děti docela,
on maličko smrděl, ona voněla.
Když se naklonila, že si zapne pás,
uviděl jsem věci, že mě přešel mráz:
v uších měla malý křížky hákový
a na prsou modrý taky takový.
Nežli jsem ji stačil vyjevit můj cit,
zeptal se ten chlapec, jestli nejsem Žid,
jestli nejsem Cikán, jestli nemám AIDS,
že bych taky mohl nosit haknkrajc.
A já jsem řek: Vole, jde tu o omyl,
já jsem jednak Rom a jednak židomil,
mimo AIDS mám lepru, syfla, choleru,
nemysli si že se z tebe poseru!
Když mě její kudla škrábla do čela,
ani přesně nevím co křičela;
helma se jí svezla trochu ke straně,
vypadala tak ňák bezbranně.
Řekla, že má držka žádá plastiku,
tak mi tam teď jizvy tvoří svastiku,
snad se časem zhojí nebo zahojí,
jedno nebo druhý. Nebo obojí.
Odjakživa dělám chybu velikou -
příroda je u mě nad nad politikou,
kde jsou všecky kříže, srpy, kladiva,
když se na mě holka takhle podívá…
Když jsem odbočoval z Plzně na Čistou,
potkal jsem se s mladým neonacistou,
měl napsáno PRAHA fixem na lístku,
podpaží ved mladou neonacistku.
Ona měla botku plíškem podbitou,
on šel bosý a s hlavou odkrytou;
z toho je snad jasný jak se věcimaj:
že za trochu lásky šli by světa kraj.
Když jsem odbočoval z Plzně na Čistou,
potkal jsem se s mladým neonacistou,
měl napsáno PRAHA fixem na lístku,
podpaží ved mladou neonacistku.
Jindy sice nerad beru stopaře,
těmhle dvěma však jsem viděl do tváře,
a byly to ještě děti docela,
on maličko smrděl, ona voněla.
Když se naklonila, že si zapne pás,
uviděl jsem věci, že mě přešel mráz:
v uších měla malý křížky hákový
a na prsou modrý taky takový.
Nežli jsem ji stačil vyjevit můj cit,
zeptal se ten chlapec, jestli nejsem Žid,
jestli nejsem Cikán, jestli nemám AIDS,
že bych taky mohl nosit haknkrajc.
A já jsem řek: Vole, jde tu o omyl,
já jsem jednak Rom a jednak židomil,
mimo AIDS mám lepru, syfla, choleru,
nemysli si že se z tebe poseru!
Když mě její kudla škrábla do čela,
ani přesně nevím co křičela;
helma se jí svezla trochu ke straně,
vypadala tak ňák bezbranně.
Řekla, že má držka žádá plastiku,
tak mi tam teď jizvy tvoří svastiku,
snad se časem zhojí nebo zahojí,
jedno nebo druhý. Nebo obojí.
Odjakživa dělám chybu velikou -
příroda je u mě nad nad politikou,
kde jsou všecky kříže, srpy, kladiva,
když se na mě holka takhle podívá…
Když jsem odbočoval z Plzně na Čistou,
potkal jsem se s mladým neonacistou,
měl napsáno PRAHA fixem na lístku,
podpaží ved mladou neonacistku.
Ona měla botku plíškem podbitou,
on šel bosý a s hlavou odkrytou;
z toho je snad jasný jak se věcimaj:
že za trochu lásky šli by světa kraj.
Subscribe to:
Posts (Atom)
