Trocha poezie na duben

Ano, budu psát poezii. Sice jenom přepisy, ale to bohatě stačí. Velmi mě totiž zaujala báseň Jiřího Dědečka Za trochu lásky. Je to variace na stejnojmenou báseň Jaroslava Vrchlického. Tak tedy samotná báseň:

Když jsem odbočoval z Plzně na Čistou,
potkal jsem se s mladým neonacistou,
měl napsáno PRAHA fixem na lístku,
podpaží ved mladou neonacistku.

Jindy sice nerad beru stopaře,
těmhle dvěma však jsem viděl do tváře,
a byly to ještě děti docela,
on maličko smrděl, ona voněla.

Když se naklonila, že si zapne pás,
uviděl jsem věci, že mě přešel mráz:
v uších měla malý křížky hákový
a na prsou modrý taky takový.

Nežli jsem ji stačil vyjevit můj cit,
zeptal se ten chlapec, jestli nejsem Žid,
jestli nejsem Cikán, jestli nemám AIDS,
že bych taky mohl nosit haknkrajc.

A já jsem řek: Vole, jde tu o omyl,
já jsem jednak Rom a jednak židomil,
mimo AIDS mám lepru, syfla, choleru,
nemysli si že se z tebe poseru!

Když mě její kudla škrábla do čela,
ani přesně nevím co křičela;
helma se jí svezla trochu ke straně,
vypadala tak ňák bezbranně.

Řekla, že má držka žádá plastiku,
tak mi tam teď jizvy tvoří svastiku,
snad se časem zhojí nebo zahojí,
jedno nebo druhý. Nebo obojí.

Odjakživa dělám chybu velikou -
příroda je u mě nad nad politikou,
kde jsou všecky kříže, srpy, kladiva,
když se na mě holka takhle podívá…

Když jsem odbočoval z Plzně na Čistou,
potkal jsem se s mladým neonacistou,
měl napsáno PRAHA fixem na lístku,
podpaží ved mladou neonacistku.

Ona měla botku plíškem podbitou,
on šel bosý a s hlavou odkrytou;
z toho je snad jasný jak se věcimaj:
že za trochu lásky šli by světa kraj.