Albert on the move

As a result of some windows replacing, I've been forced to move me and my computer called Albert (full name Albert, the Prince of Monaco) to very unpleasant, small room where I had to stay for two nights. It wasn't that bad at all, but it definitely was uncomfortable.

Welcome

This is the first day of writing this blog in English (yes, I want to raise the visit rate).

Mimoňské války XII.

Je to už třetí rok co jsem začal jezdit na Mimoňské války a stále mě baví tam jezdit. Spousta upravených , luxusních, exotických a závodník strojů na ploše zhruba jednoho čtverečního kilometru, závody ve sprintu na ¼ míle (402.336m), rychlostní zkouška, závody v driftu, slalom, možnost vypůjčit si motokáry, minibiky a ATV, a mnoho dalšího. Pokud se zajímáte o tuning a nebyly jste v Mimoni, je to jako by jste zatím nic neviděly.

Jaroslav Vrchlický - Můj vzor

Opět sem přepíšu jednu báseň která mě zaujala:

Na mém stole odnedávna leží nový zvláštní kus.
Je to věrně padělaný, lesklý lidský trus.
Často sedím za večera nad tím hovnem zadumán,
usměju se, zaslzím, když ho k oku pozvedám.
Snad byl otcem toho trusu přepychový hodokvas,
či je dílem proletáře, nebo sličné ženy as?
Či mu kmet, na lůžku trýzněn, znenadání život dal?
Či byl otcem jeho mladík, když za dívkou pospíchal?
Škoda, že ni kousek novin u hovna tu neležel -
znal bych aspoň politiku, k níž jeho pán náležel.
Hovno mlčí. Svědek němý, neprozradí, kde se vzal,
nepoví, kde, jak a kdy ho mistr jeho zanechal.
Oč dál moje touha sahá - dál se úvah tísní sbor,
vím, že hovnem povrhuji, vím, že psancem je ten tvor.
A přece každý, kdo tu žije, měl by hovnu poctu vzdát:
Co jsou platny miliony, když nemůže člověk srát!
A mě hlava dále bádá, dál se musím hovna ptát,
byla jeho hrobem louka, sad či les, či reterát?
Sta my v mysli představ spěchá, marné všechno pátrání,
žel, nebyl jsem kmotrem hned při samém vysrání.
A to hovno z ruky dávám s rozmrzelou náladou,
s tím, že zůstane mi navždy - nejtemnější záhadou.
Hle jedna je věc mě těší, z hovna čerpám nauku:
V hovně jsme si všichni rovni, bez reforem, bez hluku.
Ať ho vysral cikán v háji, nebo slavný generál,
hovno podrží svou formu - no a smrdět bude dál.
A ten člověk, ať je králem, ať je žebrák prosící,
čím je víc - než pro to hovno živou jenom voznicí.

Trocha poezie na duben

Ano, budu psát poezii. Sice jenom přepisy, ale to bohatě stačí. Velmi mě totiž zaujala báseň Jiřího Dědečka Za trochu lásky. Je to variace na stejnojmenou báseň Jaroslava Vrchlického. Tak tedy samotná báseň:

Když jsem odbočoval z Plzně na Čistou,
potkal jsem se s mladým neonacistou,
měl napsáno PRAHA fixem na lístku,
podpaží ved mladou neonacistku.

Jindy sice nerad beru stopaře,
těmhle dvěma však jsem viděl do tváře,
a byly to ještě děti docela,
on maličko smrděl, ona voněla.

Když se naklonila, že si zapne pás,
uviděl jsem věci, že mě přešel mráz:
v uších měla malý křížky hákový
a na prsou modrý taky takový.

Nežli jsem ji stačil vyjevit můj cit,
zeptal se ten chlapec, jestli nejsem Žid,
jestli nejsem Cikán, jestli nemám AIDS,
že bych taky mohl nosit haknkrajc.

A já jsem řek: Vole, jde tu o omyl,
já jsem jednak Rom a jednak židomil,
mimo AIDS mám lepru, syfla, choleru,
nemysli si že se z tebe poseru!

Když mě její kudla škrábla do čela,
ani přesně nevím co křičela;
helma se jí svezla trochu ke straně,
vypadala tak ňák bezbranně.

Řekla, že má držka žádá plastiku,
tak mi tam teď jizvy tvoří svastiku,
snad se časem zhojí nebo zahojí,
jedno nebo druhý. Nebo obojí.

Odjakživa dělám chybu velikou -
příroda je u mě nad nad politikou,
kde jsou všecky kříže, srpy, kladiva,
když se na mě holka takhle podívá…

Když jsem odbočoval z Plzně na Čistou,
potkal jsem se s mladým neonacistou,
měl napsáno PRAHA fixem na lístku,
podpaží ved mladou neonacistku.

Ona měla botku plíškem podbitou,
on šel bosý a s hlavou odkrytou;
z toho je snad jasný jak se věcimaj:
že za trochu lásky šli by světa kraj.

Čas plyne jako voda

a já po měsíci musím zase něco napsat. Začnu třeba tím, že po dopsání minulého článku jsem šel na pohotovost, kde mi bylo zděleno že má záhadná nemoc byla viróza (jaké překvapení) a kašel je dozvukem nemoci. Týden jsem chodil do školy, začaly jarní prázdniny, zůstal jsem doma s nemocným bratrem a až v pátek jsem odjel do Švýcarska. Tam jsem jezdil na snowboardu, povzbuzoval dceru spolumajitelky chaty v závodech na lyžích a všemožně užíval horského prostředí. Poté jsem opět začal chodit do školy, kam už jsem se opravdu těšil, a hned v úterý už jsem kvůli nevolnostem musel vynechat odpolední vyučovaní. Ve středu jsem znovu zůstal doma. Ve čtrvtek a v pátek jsem šel normálně do školy, ale v sobotu mně začalo bolet v krku. V neděli už jsem nemohl polykat ani vodu a tka hurá na pohotovost. Tam mi jenom potvrdily mé doměnky. Angína, takže zase deset dní doma v klidu. V pondělí mi bylo ještě stále mizerně, ale v úterý k polednímu už jsem mohl pomalu jíst i tvrdší věci. Zítra (vlastně dnes) jdu na kontrolu kde předložím vzorek moči a daruji jim 20ml své krve aby zjistili co to se mnou sakra je. Snad už to bude v pořadku, a já zase budu moct žít jako normální člověk.

Krize? Tak brzo? Bohužel ano!

V posledním článku jsem psal,že sem napíšu něco o Internetu. Jaká chyba to byla, věštit si vlastní budoucnost. Napsal jsem velký kulový a tenhle článek píšu stejně jen proto, abych to tady udržel a nezrušili mi blog. Během několika málo měsíců mi ale bude poskytnuta ta správná fotoblogovací technika a já snad začnu něco psát. Taky začne tuning sezóna a vypravím se na první srazy, budu opravovat svojí Jawu 20 50ccm, pojedu na hory, na jachtu do Řecka a nakonec budu 3 týdny vegetit v New Yorku, kde sice nebudu mít přístup na internet, ale slibuju (anebo radši ne), že si vše zapíšu do klasického deníčku, vyfotím nějakou tu fotku, případně natočím video. Tak snad to vyjde.

Článek č. 01

Minulý týden jsem říkal, že sem něco napíšu. A než jsem to stačil udělat skolila mě nějaká záhadná nemoc při které jsem se cítil jako hlavní přísada polévky, jelikož moje teplota dosahovala až 40.5°C. Měl jsem kašel tak intenzivní, že jsem se i dusil. Každopádně jsem to přežil a jsem opět mezi živými a hned tento týden se pustím do něčeho pikantního. Času budu mít dost vzhledem k tomu, že stále ještě nesmím mezi lidi. Nejspíš napíšu něco o tom jaká je to zábava objednávat si oblečení přes Internet. Nebo o čemkoliv jiném. To je jedno. Hlavně že sem něco plácnu.

Začátek?

Ano, právě teď začíná historie tohoto blogu. Nebudu přispívat pravidelně, ale pokud někdo chce taky přispět svou troškou do mlýna, ať posílá článek ve formátu .txt a posílá obrázky zvlášť emailem, nebo (v tom horším případě) ať posílá články ve formátu .doc. To je zatím vše a hned zítra (nebo pozítří) napíšu nějaký článek.